JAK SE STAVÍ Z KACHLŮ TRADIČNÍ METODOU "NA HLÍNU"?

Malé nahlédnutí "pod pokličku" při stavbě kamen.

1. Usazení rohových kachlů

Nejprve usadím rohové kachle. Zdánlivě jednoduchá věc. Ručně vyráběné kachle však mají různé rozměrové a úhlové nepřesnosti.  Usazení rohů proto obnáší spoustu opakovaného převažování všech rovin, přeměřování, a štelování pomocí klínků. U oblých rohů je to ještě náročnější. Přitom je nutno být velmi opatrný, neboť po tu dobu kachle stojí jen na klíncích.

Poté, co rohy usadím a zpevním kousky šamotu s hlínou, počkám na zavadnutí. Až poté upevním vodící laťky, mezi něž budu usazovat kachle. Ideální je, když usazení rohů vyjde na konec pracovního dne, aby zavadly přes noc. 

2. Usazení kachlů mezi rohy

Mezi rohy k vodícím laťkám usazuji kachle. Někdy kachle musím vybírat, aby spára vycházela co nejlépe, či aby ladily drobné odchylky v glazuře. Občas kachle zabrušuji. U kachlů od firem, které je vyrábějí tradičním ručním lisováním do formy, je zabrušování nutností. 

Prvním krokem spojení kachlů je vyplnění styčného prostoru mezi sousedními žebry. Po lehkém zavadnutí v této fázi kachle ještě kontroluji - tak, že na chvíli odstraním vodící laťky, a mírným doklepnutím gumovou paličkou ladím nerovnosti. Poté laťky vrátím, a počkám na pořádné zavadnutí, než přistoupím k dalšímu kroku. 

3. Kramlování (skobování, drátkování)

Následuje svazování drátěnými kramličkami. Ty si stříhám a ohýbám na míru na každý spoj. Ohnout, přiložit, ohnout, ucvaknout. Když to úplně nesedí, mírně kramličku upravit. Každý vzájemný spoj mezi kachlemi by měl být svázán dvěma kramličkami. Drát se při topení společně s kamny tepelně roztahuje, a při vychladání opět smršťuje. Zajišťuje tedy soudržnost kamen i při neustálém tepelném pracování veškeré hmoty. Kamnářský drát má sílu 2,8mm.

4. Futrování

Po spojení dráty pokračuji futrováním. Čili vyplňováním vnitřku kachlů šamotem do hlíny. Mohou být použity nařezané kusy z šamotových desek či šamotových cihel. V minulosti se používaly k tomuto účelu kusy a úlomky střešních tašek, nejčastěji tzv. bobrovek. 

5. Vnitřní přizdívky, tahový systém

 Po vyfutrování sprovádím  vnitřní přizdívky z šamotových desek či cihel, na hlínu. Nebo tahový systém, dle typu stavby. Stejným způsobem pokračuji v každé další řadě kachlů. Na poslední fotografii vidíte vršek sporákové kobky s dokončenými vnitřním přizdívkami. Viditelný je také ještě další typ spojování dráty, tentokrát ve vodorovné rovině mezi kachli. To se provádí po ukončení každé řady.

Co je kamnářská hlína?

Žijeme v odlišných podmínkách, než před 150 lety, a proto ani já nestavím kamna zcela shodně, jako tehdejší kamnáři. 

Nevlastním žádné hliniště či jíloviště, kde bych si mohl kopat vlastní odzkoušenou hlínu. Proto používám hlínu, která se zpracovává ve větším objemu v továrně na šamot. Jde o těžený šedý jíl, který v továrně suší, drtí na prášek, a pytlují. Jako ostřivo se přidává drcený lupek. Při přípravě hmotu ještě míchám v osvědčeném poměru s křemičitým pískem vhodné zrnitosti.

Z hlediska tradičnosti jsou do jisté míry problematické spárovací hmoty. Ty obsahují cementovou složku, která může zkomplikovat šetrné rozebrání kachlů v budoucnu. Při rozebírání může dojít k poškození glazury na hranách kachlů. 

Jsou dvě možnosti, jak tento detail řešit. Prvním je použití hlíny do spár. Hlínu do spár mohu zajistit v přírodně pigmentovaných odstínech. Spárování z hlíny však vyžaduje častější obnovu, než průmyslová spárovací hmota.

Druhou možností je stavba téměř bez spáry, tzv. na vlasovou spáru. V určitém historickém období byla značně rozšířená. Znamená to však znatelně větší pracnost, každý kachel je nutno ručně přibrušovat. 

Tradiční stavební technologie nevytvářejí tvrdé jizvy ve starých domech. 

A navíc jsou ekologické a udržitelné.

• Moderní kamnářské řemeslo požívá jako pojivo malty a lepidla s chemickou a hydraulickou vazbou. To výrazně zrychluje práci. Kachle, spojené těmito hmotami, jsou však v budoucnu nerozebiratelné. U určitých konstrukcí jsou však tato pojiva nezbytná.
• U tradičních konstrukčních typů kamen používám jako pojivo zásadně kamnářskou hlínu. To obnáší kromě nutných technologických pauz na zasychání i potřebu poctivého spojování kachlů kramličkami, naohýbanými z drátu. 
• Práce "postaru" je sice zdlouhavější, avšak zaručuje možnost větší rekonstrukce po skončení životnosti vnitřních částí topidla. Kachle, spojované hlínou, lze bez poškození rozebrat, a znovu použít.

Pokud vlastníte dům, chalupu, či statek s historickými kořeny, jistě oceníte tradičnější postup stavby kamen, ale i jiných prací při opravách vaší nemovitosti. Velmi rád vám doporučím odborníky i z dalších oborů, kteří umějí své řemeslo poctivě postaru.