CHCEŠ BÝT KAMNÁŘEM?  

stáž u kamnáře, praxe u kamnáře, volná místa kamnář, zaměstnání kamnář, rekvalifikace kamnář

Jsi čerstvě po rekvalifikaci a máš zájem o praxi u kamnáře? 

Nabízím ti neplacenou stáž na kompletní stavbě kamen či sporáku. Dá ti to mnohem více, než hodiny praxe ve škole. 

Proč je stáž neplacená? Protože ti předávám zkušenosti a ty se učíš pod mým dohledem. A upřímně, rekvalifikant na stavbě neznamená žádnou časovou úsporu. 

Pro uchazeče jsem připravil můj náhled na důležité aspekty zájemce o řemeslo. 

1) NUTNÉ ZAPÁLENÍ PRO ŘEMESLO

Je zásadním předpokladem k tomu, aby z tebe byl kvalitní a zákazníky vyhledávaný kamnář. 

Možná ses na rekvalifikaci přihlásil proto, že už tě tvá práce nebaví, a chceš zkusit nějakou změnu. Nebo z důvodu, že nemůžeš najít zaměstnání ve své původní profesi. Někdo se o kamnařinu nejprve začne zajímat amatérsky, kvůli kamnům ve vlastním domě. Cesty jsou různé. Ale už při prvních krůčcích bys měl cítit, že tě řemeslo láká pro jeho samou podstatu - ne pro ty důvody, jak ses k němu dostal. 

Člověk, který jde dělat kamnařinu jen proto, aby měl nějakou práci, se nemůže stát skvělým kamnářem.

2) ROZDÍL MEZI ŘEMESLEM A MONTÉŘINOU

Řemeslník v současném pojetí je montér, který spojuje komponenty předpřipravené výrobcem. Ani kamnařina v tomto vývoji nezůstala netknutá. Patří však mezi ty profese, kde stále zůstává prostor i pro řemeslo v tradičním pojetí. To znamená manuálně a časově náročnou práci se základními surovinami a hrubými neprefabrikovanými prvky. 

Jaký je v kamnařině rozdíl mezi řemeslem a montéřinou? Podobný, jako v jiných profesích:

Řemeslo je časově výrazně náročnější. Na stavbě strávíš mnohem více času, tvoje práce je tedy pro zákazníka dražší. Ale zaplatíš výrazně méně za materiál, který si sám zpracováváš a upravuješ.

Montéřina je rychlejší. Když jsi na stavbě jen pár dní, pro zákazníky je to komfortnější. Zaplatí ti méně za práci. Ale dají mnohem více za materiál, který bývá víceméně předpřipravenou stavebnicí.

Já osobně upřednostňuji tu tradičnější cestu. V dalším textu se tedy zabývám spíše jen jí.

3) SVATÁ TRPĚLIVOST

Kdo jí není obdařen, kamnařinu brzy vzdá. Tradiční kamnářské řemeslo totiž není nic pro ty chlapy, kterým dělá dobře, když je za nimi rychle vidět kus práce. A takových je možná více, než nás trpělivých.

Řemeslně stavěná kachlová kamna rostou totiž velmi rozvážně. Někdy jsou tím i zákazníci zaskočeni, nevyskytují-li se na stavbě denně - myslí si, jak jsem pomalý. Ale pokud mají možnost celý den pozorovat, jak kamna stavím, pak naopak vyjadřují obdiv nad mou trpělivostí.

Není mým cílem vše popisovat. Tak jen snad, že jsou to vysoké stovky poměřování, řezů a přibrušování nejen kachlů, ale zejména vnitřních funkčních prvků.

4) MANUÁLNÍ PRÁCE

Je velkou výhodou, pokud zájemce o kamnářské řemeslo alespoň přičuchnul k zedničině, a to jak klasické, tak i modernější. Aby věděl alespoň to, že z cihel se staví jinak než z ytongu. Kdo má zkušenost s kutilskou prací na svém baráčku, a držel někdy v ruce zednickou lžící, bude mít opravdu hodně napřed, než "moderní muž", který doma pouze vysával nebo jezdil se sekačkou.

Nutno podotknout, že kamnařina je fyzicky náročnou prací. Tzv. "kancelářská krysa" může tvrdě narazit na své limity. Ale stejně tak i třeba tovární dělník od pásu, který se po příchodu z práce rozvalí na gauč s lahváčem, a nemá vůbec žádnou kondici. 

Když jsem u té fyzické náročnosti, zmíním se ještě o věku. Já začínal ve čtyřiceti. Po deseti letech to vnímám tak, že čtyřicítka je jakási mezní hranice pro start v řemesle. Na fotografiích z rekvalifikací, které školy občas zveřejňují, vidím hodně chlapů, kteří mohou mít těsně před padesátkou, nebo i dost přes ní. To už je fakt pozdě.

Zmíním i otužilost. Kamnář lidem dává teplo, ale sám ho při práci moc neužije, kromě letních dní. Chlad (a zvláště střídání teplot mezi vnitřkem a venkem) je mrcha hlavně na klouby a záda. Jestli to neznáš, tak poznáš.

5) ESTETICKÉ CÍTĚNÍ

Za mě je to jeden z pilířů kamnařiny. Jsou výjimeční kamnáři, kteří ho mají vrozené, a jejich stavby jsou vždy skvostem. My ostatní na sobě musíme stále pracovat, učit se, experimentovat.

Realisticky ovšem uznávám, že je dost zákazníků, kteří postrádají vkus. A proto estetické cítění není nutným předpokladem pro kamnáře. A je to vlastně v pořádku - i tento segment trhu je tak naplněn.

6) TECHNICKÉ MYŠLENÍ

Většina mužů technické myšlení má. U tohoto bodu musím ale zdůraznit, že u kamen je nutno přemýšlet neustále.

Rekvalifikanti, kteří u mě pracovali, měli často představu, že se naučí stavět jednotlivé typy topidel a pak už "pojedou". Ono je to ale jinak. 

Kamnařina není nikdy fádní. Mohlo to tak být před 100 léty, kdy v každé chalupě byl sporák, který se lišil maximálně barvou nebo vzorem kachle. Ale pro dnešního kamnáře může být každá práce jedinečná, navržená na míru prostorově, technicky, designově. Takže ano, v teorii i praxi se naučíš věci, které bys měl striktně dodržovat. Ale práce kamnáře je pak hodně o intuici a schopnosti improvizace a řešení nestandardních detailů. 

Jak říkal v nějakém rozhovoru kamnářský "guru" Vít Pešek: u kamnařiny nemůžete filozofovat nebo meditovat (citaci neznám doslovně, je to tedy "volně přeloženo"). Je to prostě práce, u níž člověk musí stále přemýšlet, mnoho kroků dopředu. Takže nic pro toho, kdo má raději stereotyp, vypnutý mozek, a poslouchání hitů a reklam v komerčním rádiu.

7) SCHOPNOST KOMUNIKOVAT

Na úvod perlička: nedobrá komunikace dvou kamnářů, které jsem v minulosti oslovil, byla jednou z více motivací, proč jsem se sám kamnářem stal. 

Pokud chceš pracovat samostatně, sám za sebe, je kvalitní komunikace moc důležitá. Já jsem určitou praxi měl z dřívější práce, ale tam šlo o komunikaci mezi jednotlivými odděleními firmy a dodavateli, a pouze občas zákazníky. Komunikaci se zákazníky jsem se v řemesle postupně učil, a stále se při některých zakázkách doučuji.

O komunikaci řemeslníka by toho bylo na dlouhý článek. 

Za naprosto základní považuji, aby kamnář co nejlépe, nejsrozumitelněji, komplexně i detailně komunikoval při řešení projektu kamen. To je základ. Tím získáš důvěru zákazníka i předejdeš možným budoucím problémům vzniklým z nedorozumění. 

A všechny detaily mít na papíře, resp. dnes spíše v mailu. Ne kvůli nedůvěře, ale proto, že těch detailů je na kamnech opravdu hodně, a ty můžeš zapomenout, nebo se při ústní domluvě špatně pochopit. Používám striktně pouze jeden elektronický komunikační kanál, mail. Někteří zákazníci chtějí psát přes Whatsapp, Messenger, či jiné, ale pak v těch zprávách je nepřehledný guláš. V mailové schránce mám pro každého klienta vlastní složku, tedy vše na jednom místě.

8) SMYSL PRO POŘÁDEK 

Chovej se tak, jak bys chtěl, aby se jiní chovali k tobě. Měl jsi někdy doma řemeslníky? Tak asi chápeš, jak to myslím.

Pořádek je extrémně důležitý pro celkový dojem, jakým na zákazníka působíš. Pouze o řemeslníkovi, který dbá na pořádek, může zákazník říci: Je to profesionál.

Začal bych pořádkem ve vlastním nářadí a v materiálu. Je tragédie, když půl hodiny hledáš nějaké nářadí. Nebo když se přehrabuješ v neskladné hromadě materiálu, abys našel kus, který teď potřebuješ. 

Udělej si svůj systém ve skladování nářadí, v dnešní době to s různými úložnými boxy je snadné. Vytvoř si návyk - každé nářadí má své místo. Tvou práci ti to zpříjemní a urychlí. Nesnáším, když pomocník vezme nářadí, a místo aby jej po použití vrátil na místo, jej někde položí - a když jej potřebuji já, zapomněl už, kam ho odložil. 

Stejný systém si vytvoř ve skladování materiálu. Nejlepší je vyžádat si od zákazníka dostatečně velký prostor, ideálně celou místnost, kde se kamna staví / nebo kde stojí pila. Materiál si při navážení uspořádej tak, aby byl na první pohled přehledný, snadno dostupný, a nemusel jsi jej při hledání přeskládávat nebo dokonce "přehrabovat". Praktický systém si vytvoř i v pracovních plochách pro odřezky z pily, ruční řezání, míchání hmot.

Udržuj pořádek a systém v odpadcích. Ať už jde o zbytky ze stavby, obaly, nebo odpadky ze svačiny. Domluv se se zákazníkem, zda odpady zlikviduje sám, nebo je odvezeš ty.

Neměj vidění krtka, který jen hrabe noru aby byl v cíli - a všímej si kolem sebe majetku zákazníka. Například: Nepokládej na nábytek a stůl nářadí, pokud nejsou dostatečně zakryty před poškozením nebo ušpiněním. Neodhazuj na podlahu špinavou zednickou lžící, byť je podlaha zakrytá kartonem. Kolega o ni může zakopnout a poškodit podlahu nebo se zranit. Nepokládej špinavý kýbl do dřezu, pokud ti to zákazník výslovně nesvolí. Atd., atd.

9) OD PRVNÍ STAVBY MAXIMÁLNÍ KVALITA

Učený z nebe nespadl, a kamnář se vlastně učí a zdokonaluje neustále, i po dlouholeté praxi. 

Ale nezkušenost nelze srovnávat s lajdáctvím, nezodpovědností. 

Pokud se chceš stát kamnářem s dobrým jménem, musíš hned od první stavby pracovat nejlépe, jak v dané chvíli dovedeš.

To stejné platí i o možné spolupráci pod křídly jiného zkušeného kamnáře: Nebudeš-li pracovat, jak nejlépe umíš, nebudeš mít pro takového kamnáře smysl. Setkal jsem se jednou s otázkou: A co by se stalo, kdybych to nedělal tak dokonale, jako chceš ty? Na to mohu říci jedině: Mí zákazníci si mě vybrali, protože jsem známý svou kvalitou. Pokud to nechceš respektovat, jdi pracovat sám za sebe pro méně náročné zákazníky a za méně peněz.

10) NEODKLÁDEJ START

Jakékoli nabyté znalosti, které si neudržuješ a nerozvíjíš, se pomalu ale jistě vytrácí.

Pokud jsi absolvoval rekvalifikaci, neodkládej svůj start. A jestli třeba z důvodů jistoty ještě pár let chceš zůstat ve své původní profesi, postav aspoň dvakrát za rok kamna nějakým kamarádům či příbuzným, aby z tebe řemeslo nevyprchalo.

11) JAK ZÍSKAT PRVNÍ ZAKÁZKY?

Moje tvrdá, ale ověřená zkušenost: 

V první inzerci jsem upřímně uváděl, že jsem začínající a že první zakázky dělám hodně pod obvyklou cenu. Funguje to.

 A považuji to za fér: Zákazník riskuje, že práce nebude úplně 100%, když jsi nováček. A za ten risk má kamna levnější. (To ale neznamená, že práci budeš schválně lajdačit!). Nevnímám to jako deformaci trhu. Takoví zákazníci by si často od zkušeného kamnáře kamna neobjednali, protože je nad hranicí jejich finančních možností. 

Zároveň počítej s tím, že určitě první dva, možná tři roky ti práce půjde výrazně pomaleji, než získáš zručnost. Takže tvrdá realita: budeš pracovat déle a za méně peněz. Abys to dohnal, budeš makat o víkendech a nebudeš mít žádnou dovolenou. Ano, takové jsou začátky nás řemeslníků - živnostníků. 

12) ŘEMESLO NA ŽIVNOST NENÍ ZLATÝ DŮL, ALE ŘEHOLE

Tento fakt chci zdůraznit zejména lidem, kteří doposud poznali pouze zaměstnanecký stav.

Bylo o tom napsáno mnoho, jen bych opakoval už vyřčené. Kdo nevěří, ať si popovídá s nějakým kamarádem živnostníkem. 

Vykonávat řemeslnou živnost je jen pro jedince, kterým je přednější vlastní svoboda a zodpovědnost před jistotami.

Na závěr přidám některé poznatky, získané až delší praxí:

a) V KRITICKÝCH CHVÍLÍCH SE NEBÁT ZRUŠIT ZAKÁZKU

A to i za cenu finanční ztráty. To znamená úplně zrušit zakázku, na níž už máš všechen zakázkově vyrobený materiál, v hodnotě třeba 150-200 tisíc, které bys musel zákazníkovi vrátit.

Říká se - když už se má něco podělat, tak je z toho opravdu pořádný průjem. To přesně se mi v jednom roce stalo. Nejprve větší zpoždění ve výrobě materiálu. Potom jsem onemocněl. Po uzdravení ovšem již neměl volný čas pomocník, s kterým jsem byl domluven na dřívější termín. Tak se z toho nabalilo zpoždění tří měsíců. A přede mnou další zakázka, extrémně náročná, kde jsem také měl původně slíbeného pomocníka - jenže také na dřívější termín. Už jsem začínal kolísat i psychicky. Navíc nepodařená stavební připravenost a rodina zákazníka silně neempatická. Skončilo to úrazem, nezabezpečeným schodištěm, a mým vyčerpáním. Dva měsíce srůstání pánve, pak tři měsíce rehabilitace. A zákazník nijak nereflektoval svůj podíl viny (schodiště), ba ještě se chtěl hádat o peníze za rozsáhlé vícepráce způsobené špatnou stavební připraveností. Vzdal jsem to, ať se doplatkem zadáví. 

Když bych to měl vyčíslit, kvůli této příhodě jsem přišel zhruba o nějakého půl milionu korun. V takovém případě by bývalo bylo rozumnější, kdybych býval zakázku zcela zrušil a zákazníkovi vrátil zálohu na již vyrobený materiál - i za cenu toho, že by mi materiál roky ležel doma. 

Velké poučení pro příště! Kdyby ses někdy dostával do podobných problémů, vezmi si z toho ponaučení.

b) NÁŠ ZÁKAZNÍK - NÁŠ PARTNER

Náš zákazník - náš pán? Prázdná marketingová lež. 

Pokud pracuješ kvalitně, a dodržuješ všechny zásady, o nichž jsem psal výše, pak zákazník není tvůj pán - ale partner.

A soudný zákazník si tě dokonce považuje. Tomu nesoudnému bývá někdy vhodné důrazně ale neurážlivě, dát najevo svou hodnotu.

Měl jsem doposud to štěstí, že s naprostou většinou zákazníků vycházím velmi dobře až nadstandardně. V průběhu stavby bývá příjemná, uvolněná atmosféra. S některými zákazníky zůstáváme v občasném kontaktu, s některými si i potykáme. Předpokladem takových vztahů je v prvé řadě to, jak pracuji, a jak se chovám. Nic víc.

A v průběhu let se postupně učím rozpoznávat lidi, u nichž cítím, že bychom si nesedli. Taková zákazníky je lépe odmítnout.