CO MĚ PŘIMĚLO KE ZMĚNÁM?
Kamnařina je poměrně fyzicky náročná práce. V posledních letech mě potkávaly různé zdravotní nehody. Začalo to v roce 2022 zlomeninou pánve, způsobenou nezabezpečeným schodištěm zákazníka, který samozřejmě svou vinu nereflektoval. V roce 2024 mě na více týdnů vyřadila nákaza borreliózy. A letos na jaře se vrátila, s agresivnějšími příznaky – napadla klouby. Zatím se zdá, že je to snad na dobré cestě, abych se jí zbavil – přestože asi nějaké částečné trvalé dopady bude mít.
Už po tom úraze jsem si uvědomil, že již dále není v mých silách pracovat na plný úvazek sám, bez posily. Zkusil jsem tedy spolupráci s kamnářskými rekvalifikanty, a také s jedním kamnářem, který má podobně dlouhou praxi jako já, avšak nemá tolik zákazníků.
S rekvalifikanty to nedopadlo úspěšně. Možná proto, že mám velmi vysoko nastavenou laťku kvality. Já sám jsem začínal jako absolvent rekvalifikace. Nešel jsem k nikomu do praxe a pustil se hned do řemesla na vlastní triko. A možná i proto jsem od začátku dbal na maximální kvalitu a precizní provedení práce, všech detailů, i toho, co "není vidět". Ale také na zodpovědný přístup k majetku zákazníka a k pořádku na pracovišti. Tyto vlastnosti u rekvalifikantů nenacházím.
A ta zmíněná spolupráce se zkušenějším kamnářem? Domluvil jsem pro něj na letošní květen zakázku, která byla blíže k jeho bydlišti, než mému. Pouhý měsíc před nástupem na stavbu mi zavolal, že to dělat nebude, a s bezelstným úsměvem dodal: "To nějak zvládneš, ne?". Zákazníci teď musejí dlouhé měsíce čekat, než jim kamna postavím já. Taková forma spolupráce s šikovným, avšak lidsky nespolehlivým kolegou tedy také není dobrou cestou.
Po zralé úvaze mi tedy zbývá řešení: Pracovat dále sám, jen tak mohu zaručit maximální kvalitu. Avšak omezit roční objem zakázek, tj. dělat řemeslo na "zkrácený úvazek", a doplnit jej jinou, fyzicky nenáročnou prací.
Mrzí mne to, neboť své tradiční řemeslo mám opravdu rád. Ale musím myslet na své zdraví. Letos mi je padesát, a nerad bych se fyzicky náročnou prací zničil tak, abych třeba sedm let před důchodem byl zcela "na odpis".
Rád bych s omezením ročního objemu práce zároveň ještě více přidal na exkluzivitě mé tvorby, naskytnou-li se k tomu ti správní zákazníci. Když těch kamen za rok postavím jen pár, tak aby opravdu stála za to - aby to byla jedinečná díla. Zda se mi tato vize vyplní, ukáže čas.
Leoš Rožnovský, jaro 2025