MÝTY A OMYLY

O kamnech a práci kamnářů jsou mezi laickou veřejností hodně zkreslené představy. Je to dáno skutečností, že v českých zemích, na rozdíl od našich německy hovořících sousedů, byla za socialismu tradice kamnářského řemesla na desítky let přerušena. 

KACHLE SE OBKLÁDAJÍ

Asi nejzásadnějším mýtem je klamná představa, že kamnářský kachel je roven obkladačce. Laik si představuje, že kamnář staví kamna z šamotových cihel, a na ně pak nalepí obkladačky, jako na stěnu v koupelně. 

To je naprostý nesmysl. Kamnářské kachle nejsou pouhá destička z keramiky. Z vnitřní strany mají několik centimetrů hluboká žebra. Hloubka kachle i s žebry bývá 4 až 6 cm. Díky žebrům a díky technologii spojování a provazování jsou kamnářské kachle SAMONOSNOU konstrukcí. Kachle se tedy nelepí na žádnou vyzděnou stěnu, ale stojí samy o sobě.

TAHLE KAMNA CHCI!

Zákazník objeví na internetu kamna, zamiluje se do nich, a osloví mě s požadavkem: "Tahle kamna chci!". 

Takový postup není nejvhodnější. Každá kamna jsou totiž navržená na míru nejen velikostně, ale i konstrukčně, technologicky. A zrovna ta vaše vysněná představa nemusí být technicky vůbec proveditelná ve vašem domě.

Druhá zásadní potíž může nastat v designu. Na kamna se nemůžeme dívat jako na celek vytržený z prostoru. Sebekrásnější kamna mohou působit nepatřičně, nejsou-li v souladu se svým okolím. 

Tato potíž vzniká častěji v moderněji rekonstruovaných chalupách či novostavbách. Tam je vhodnější navrhovat i design kachlových kamen v modernějším pojetí. To s dnešním sortimentem kachlů není problém.

Velmi často dochází k disharmonii mezi kamny a místností až po dokončení povrchů a vybavení nábytkem. Typicky je to nevhodná kombinace barev. Ale estetický rozpor často přivodí i nevhodně zvolené obklady na stěnách nebo dlažby na podlaze.

Nepřísluší mi fušovat do práce architektům. Většina zákazníků ovšem svého architekta nemá. A jelikož z povahy své profese nějaké estetické cítění i zkušenosti mám, rád si s vámi o celkovém řešení místnosti s kamny popovídám. A zkusím doporučit, co by přispělo k tomu, abyste ve výsledku měli pocit, že kamna dokonale padnou do vaší světnice či obýváku.

KAMNÁŘ JE LEPŠÍ ZEDNÍK

Tento mýtus pramení zřejmě z výše uvedené mylné představy o kachlích. Laik se domnívá, že kamnář je něco jako "lepší zedník". Občas se vyskytne inzerát "poptávám zedníka na stavbu kamen". 

Zednictví a kamnářství jsou dvě odlišná řemesla, byť několik málo dovedností zedníků musíme umět také. Zedník by mohl připravit betonový základ nebo zděný sokl kamen, který by pak omítnul. Avšak samotná kamna by nikdy nepostavil, neboť stavba kamen nemá s jeho řemeslem nic společného.

 Kamnařina je samostatný řemeslný obor. Když se na stavbě potkáme se zedníkem, tak jen zvědavě pokukuje, co mé řemeslo obnáší, protože to nikdy neviděl.

NEJLEPŠÍ JSOU KAMNA, KTERÁ NEJDÉLE HOŘÍ

Hojně rozšířený mýtus českých topičů. Mnoho lidí věří tomu, že ideálem topení v kamnech je obrovské poleno z dubového dřeva, nebo tzv. noční briketa. Fyzika však říká naprostý opak. 

Snaha o co nejpomalejší hoření je přímo úměrná snižování kvality spalování a účinnosti. Když dřevo spíše doutná, než hoří, radikálně snižujete teplotu spalin a ekonomickou efektivitu. Dochází k nedokonalému spalování, při němž ze dřeva získáte výrazně menší tepelnou energii, a naopak produkujete velké množství nespáleného odpadu, který se vám z části usadí v kamnech a v komíně, a z části ho posíláte komínem k sousedům. 

Schopnost kachlových kamen hřát 8 až 24 hodin nespočívá v prodlužování hoření přiškrcováním přívodu vzduchu, ani ve velkém kusu tvrdého polena. Kachlová kamna hřejí mnoho hodin, i když už v nich dávno nic nehoří. Tato vlastnost je dána jejich technickou konstrukcí.

NÁŠ ZÁKAZNÍK - NÁŠ PÁN

Toto známé heslo obchodníků není možné aplikovat na řemeslo. Obchodník vám prodá cokoliv, jen když z toho má zisk. 

Kamnář je v prvé řadě odborník a měl by mít profesní čest. Měl by klienta vést k nejlepší volbě typu a parametrů topidla. 

Kamnář by měl vždy zákazníkovi vysvětlit, zda jsou jeho představy a sny vhodné pro jeho dům či jeho životní styl.  Příkladem budiž chalupář, který si přeje těžká akumulační kamna. Nebo majitel novostavby, žádající teplovzdušný krb. Kamnář si nesmí říci "chci vyhovět přání zákazníka". Naopak, měl zákazníkovi vysvětlit, že taková přání jsou naprosto nevhodná, s užitnými vlastnostmi by ve výsledku nebyl spokojen. A navrhnout mu řešení jiná. 

DŘÍVE V KAŽDÉ CHALUPĚ, DNES JEN PRO BOHATÉ

Tuto rádoby vtipnou poznámku slýchávám poměrně často. 

Na toto tvrzení je potřeba se podívat z více úhlů. Ano, před sto a více léty mívali kachlová topidla i příslušníci méně bohatých tříd. Zároveň je nutno upozornit, že ti nejchudší venkovští obyvatelé měli ve své malé světničce sporáky pouze zděné - omítané.  

Při srovnávání dochovaných faktur staveb kachlových sporáků z období první republiky dojdeme k závěru, že zhotovení takového topidla bylo v podobném poměru k průměrným příjmům obyvatelstva, jako dnes, o sto let později. Jednalo se o hodnotu několikaměsíční až roční mzdy, podle typu stavby.

Jeden zásadní faktor je však naprosto jiný: 

Pro tehdejší lidi byl kachlový sporák či kamna NUTNOSTÍ, nezbytnou k tehdejšímu životu. Když si rodina nechávala kachlové topidlo postavit, věděla, že tak činí investici do základní a nezbytné součásti tehdejší domácnosti, a ta investice bude sloužit ještě jejich dětem a vnoučatům.

I dnes je mnoho lidí, pro které jsou kachlová kamna jediným nebo hlavním zdrojem tepla v domě nebo chalupě, a tedy podobnou životní nezbytností, jako v minulých staletích. Tito lidé nemají žádný problém s výší cen kachlových staveb. Investují totiž do nezbytného vybavení domu i pro své potomky.

Jiný případ je člověk, který chce postavit kamna, v nichž si zatopí SVÁTEČNĚ dvakrát za zimu. Takoví lidé by měli zamyslet sám nad sebou, nežli začnou plivat na nás řemeslníky. Nechat si postavit kachlová kamna pro pouhý občasný sváteční pocit je přeci velký nadstandard, ba přímo luxus. A na luxus buď mám, nebo nemám.

Texty na této stránce jsou občasně doplňovány.