O MÉ PRÁCI 

Proč si vyhledávaný řemeslník přibírá další práci, a navíc naprosto odlišnou?

Odpověď je jednoduše prostá: Zdraví. Poslední tři roky mě srazily na kolena, nejprve úraz a potom borelióza. A tak jsem si s příchodem padesátky začal klást otázku - do jakého věku budu zvládat fyzicky náročnou práci? 

Ale proč zrovna reality?

V průběhu života jsem třikrát kupoval starší chalupu a při jejich hledání absolvoval desítky prohlídek. Až na výjimky byla práce makléřů/makléřek žalostná nebo tragikomická. Starší nemovitost je pro ně pouhé zboží, o němž vůbec nic nevědí. Jejich práce se dá shrnout do trapné funkce vrátného v kravatě či dekorativní sekretářky. Vidím zde tedy prostor pro práci, kterou mohu dělat jinak a lépe, a navíc je blízká mému řemeslu i mému životu. Neboť v chalupách pracuji i žiji.

Opravdu je práce makléřů u starých nemovitostí tak žalostná?

Za všechny uvedu dva příklady: Makléř v nažehleném saku stojí před chalupou, způsobně se přivítá, předá vizitku, a vyzve k prohlídce. Sám dovnitř ovšem nevkročí, možná se bojí, aby mu na obleku neuvízla pavučina. Anebo madam makléřka, která požaduje po majiteli, bydlícím 300km daleko, aby dojížděl na víkendové prohlídky. Proto, aby mohl zájemcům vysvětlit technické záležitosti, kterým ona zřejmě příliš nerozumí.

Majitel tedy supluje práci makléřky, která si pak vezme provizi třeba 300 tisíc?

Ano, přesně tak. Částky provizí jsou někdy nadhodnocené vzhledem k šlendriánství, jaké někteří makléři předvádějí. 

A může vůbec člověk, zvyklý na poctivý přístup řemeslníka vykonávat práci, která je považována za činnost dravých obchodníků?

Mezi veřejností jsou takto makléři vnímáni. Ovšem týká se to jen části z nich, a ti působí převážně v Praze, případně v dalších největších městech - je to dáno už tamějšími cenami nemovitostí i velikostí trhu. V menších městech a méně významných regionech je to u makléřů spíše marketingově vytvořená iluze. Ve skutečnosti to jsou jen běžní obchodníci, kteří možná mají rádi pozérství, budují si image úspěšného dravého kravaťáka. Tím samozřejmě přitáhnou část vlastníků nemovitostí, kteří se na takový marketing chytnou. Společnost je však naštěstí pestrá, a je i dost lidí, kteří mají větší důvěru v konzervativnější serióznost a hledají spíše poctivého odborníka, než marketéra. 

Řemeslník s dlouholetou praxí ve starých chalupách a domech může tu technicko-stavební část realitní práce odvádět nesrovnatelně fundovaněji, než průměrný makléř/ka.

Jistě. Snažím se být zájemcům o koupi opravdovým průvodcem nemovitostí. Přiblížím historii, příběh nemovitosti i místa. Vysvětlím technické a stavební záležitosti nemovitosti. Nastíním technologické možnosti vhodných oprav, náměty k využití prostor. Mohu nabídnout spolupráci s architekty, specializujícími se na rekonstrukce starších staveb. Nebo doporučit řemeslníky, kteří dělají svou práci s respektem ke starším nemovitostem.

Nu dobrá. Ale co ty další stránky práce makléře, jak je může zvládat "pouhý" řemeslník?

Některé realitky masivní reklamou vytvářejí veřejné mínění o makléřích, jako výsostných odbornících, nebo kouzelnících s čísly. Práce makléře však není tak světaborná, jakou z ní dělá marketingová masáž.  Jde o středně náročnou obchodně administrativní práci. Makléř musí umět slušně komunikovat, ovládat počítač, měl by umět dobře fotografovat (pokud si nenajme fotografa). Musí se orientovat v základních právních předpisech, ovšem nejzávažnější úkony by stejně měl svěřit advokátovi. Má mít přehled o možnostech financování. Musí umět pracovat s katastrem nemovitostí a měl by si rozumět se stavebními výkresy.

Ale jak k těmto znalostem přijde onen řemeslník?

Vezmu to od konce. Stavební dokumentace je provázána s mým řemeslem i s dřívější prací v mládí. A geodezii jsem měl jako předmět na střední škole, ale to říkám jen pro zajímavost, neboť v době internetu a digitálních přístrojů je už samozřejmě vše jinak. Komunikaci se zákazníky jsem se nejlépe naučil právě v řemesle, a organizační komunikaci zase v mládí, kdy jsem měl na starost poměrně komplexní záležitosti malé moravské výrobně-montážní firmy. V tom mládí jsem i amatérsky fotografoval, starou Praktiku mám uloženu jako vzpomínku na dávné časy, kdy fotka nebyla spotřebním zbožím. Práci s počítačem zvládám přiměřeně, sám si vytvářím, píši a spravuji webové stránky. 

A co ta znalost právních předpisů?

Základy jsem pochytil při koupích i prodejích dvou chalup, v nichž jsem dříve bydlel. Prodával jsem je sám, bez realitek. Ty základní informace lze nastudovat na internetu. Ovšem s vědomím, že internet je směsí faktů, polopravd i lží, a umělá inteligence tomu dává korunu. Žádnou práci nelze seriózně vykonávat bez odborného vzdělání. Absolvoval jsem tedy kvalifikaci na pražské škole Czech Edu Academy, kde nás komplexně seznámili s problematikou. Využil jsem k tomu jednu zimu, kdy v řemesle kvůli zdraví už nemohu tolik pracovat. Kurz certifikovaný ministerstvem školství jsem úspěšně zakončil zkouškami, a rozšířil si živnostenské oprávnění. 

Takže řemeslo pověsíte na hřebík?

V žádném případě. Kamna budu stavět, dokud mi to zdraví dovolí. Ale už nyní nezvládám zdaleka tolik, co mladší kolegové. A uvažuji realisticky, takže je mi jasné, že s přibývajícími roky budu muset zvolnit ještě více. Moje představa je taková, že v prvních letech budu nemovitosti prodávat jen zřídka, jednou za čas, nejprve spíše přes kontakty přátel a známých, než se dostanu do povědomí.

Tedy reality jako vedlejší činnost?

Zatím ano, a samozřejmě bych si přál takové zdraví, aby reality byly pouhou doplňkovou činností ještě dlouho. Vedlejší činnost však neznamená něco ledabylého či neprofesionálního. Vždy jsem se řídil zásadou - když něco dělám, tak to dělám pořádně, jak nejlépe umím. Ke každé práci přistupuji stejně poctivě. Ostatně, jak už jsem zmínil na začátku - dělat to lépe, než část konkurence, byl i důvod, proč jsem se pro tuto práci rozhodl.